ZOO Dvůr Králové a hospitál Kuks aneb jak ukojit manžela i sebe

27. 6. 2020
Manžel miluje přírodu a já historii, proto se často snažíme skloubit požadavky nás obou. Rozhodující slovo na našich cestách, však začal mít malý Kozáček. Mrňous už váží deset kilo, a tak jsme na dlouhé cesty museli dát sbohem šátkovému nosítku. Hledáme cesty vhodné pro kočárek.
Do vyhlášené zoologické zahrady jsme se vydali časně zrána. Na velice prostorném parkovišti jsme bez problémů a zdarma zaparkovali, naložili Kozáčka do kočárku a vydali se k pokladně. Zakoupili jsme si vstup do ZOO (240 Kč/os.) a následně prošli turniketem. Mnohem více než samotná ZOO nás však zajímal výlet na safari. Ten jsme chtěli absolvovat vyhlášeným Africa truckem (na safari v současné době můžete zavítat i vlastním vozem). Jízdenky na safari jsme pořídili kousek za vstupem do ZOO, stánek se nachází kousek od výběhu surikat. Jízdenka pro jednoho stála 80 Kč. Na safari jsme měli vyrazit v deset hodin, tudíž jsme měli ještě chvilku času. Podívali jsme se na surikaty a zjistili, že minimálně jedna z nich vždy stojí na vyvýšeném místě a hlídá ostatní, aby je nenapadl nějaký dravec. Ještě jsme stihli hyeny a návštěvu WC. Pak už jsme se začali chystat na cestu divočinou. Kočárek jsme zaparkovali na parkovišti pro kočárky, které se nachází hned naproti pokladně, kde se zakupují jízdenky na safari, a vzali malého Kozáčka do náručí. Cesta po safari trvala necelou hodinu, malý Kozáček na nás vzorně seděl a pan řidič krásně povídal o zvířátkách, která jsme mnohdy měli možnost vidět z bezprostřední vzdálenosti. Viděli jsme hyeny, buvoly, přímorožce, žirafy, zebry, pštrosy, lvy a spoustu dalších. Malý Kozáček nevěděl kam koukat dřív a ke konci na nás vyčerpáním usnul. Po cestě divočinou jsme si v klidu prošli ZOO. Nejvíce se nám líbily opice, sloni a hroši. Nakonec jsme si dali malý oběd ve zdejším občerstvení a vyrazili za dalším cílem, tentokrát barokním.
Hospital Kuks se nachází 10 km od ZOO, takže přejezd k němu trvá necelou čtvrt hodinku. Pokud budete hledat, určitě se Vám podaří někde zaparkovat zdarma, my jsme využili hned první parkoviště u silnice, které bylo zpoplatněné. K baroknímu skvostu jsme scházeli z kopce a naším prvním zastavením byly zámecké schody s vodní kaskádou a sochami Neptunů. Opravdová nádhera! A to nás to nejlepší teprve čekalo. Od schodů jsme shlíželi na obrovský areál hospitálu. Kvůli kočárku jsme schody museli obejít a zamířit opět menší oklikou ke vstupu do Kuksu. Tam už na nás čekalo 24 skvostných alegorických soch od mého oblíbeného sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Venku se samozřejmě nestřetnete tváří v tvář s originály, to budete muset do lapidária. Vždyť by přeci sochy z pískovce nemohly tolik let čelit větru a dešti! Kvůli maličké jsme neabsolvovali prohlídku interiéru hospitálu, ale vydali jsme se do zdejší vyhlášené bylinné zahrádky. Opravdu bylo na co koukat. Květinky byly v plné síle, vzduch byl jimi provoněný a osvěžili jsme i Kozáčka – vodou z fontánky. Barokní náladu jsme si pak ještě vychutnali u kávy v Hospodě na Sýpce a následně zamířili zpět na parkoviště. Byl to příjemný den, který se naštěstí ještě obešel bez návalů turistů.