Výlet do Svatošských skal aneb Konečně bez malého Kozáčka

17. 11. 2020
Co si budeme povídat, cestovat s miminkem je hezké, ale někdy sakra bodne domluvit si hlídání a vyrazit si na randíčko ve dvou.
My jsme na Den boje za svobodu a demokracii vyrazili obdivovat krásy Svatošských skal. Popravdě jsem se nejvíce těšila na to, až se projdu po pověstné houpající se lávce! Zaparkovali jsme na parkovišti v Lokti, pokochali se pohledem na nám známý majestátní hrad a zavzpomínali na to, jak zde byl vězněn malý Karel IV. Pak už jsme se napojili na modrou turistickou značku a zamířili k pověstmi opředeným skalám. Celá cesta se vinula kolem řeky Ohře a nám se několikrát naskytl pohled na krásné ptáky obývající její okolí. Nejvíce se nám líbila volavka, na kterou jsme si dokonce „posvítili“ dalekohledem. Po cestě jsme minuli několik zajímavých míst. Prvním z nich byly štoly a pak následovala zastávka u pramene Horčička. Třetí zastávkou se stal altánek Kovářka, pomyslná polovina naší cesty ke skalám. Těsně před skalami se na druhé straně řeky nachází Přírodní rodinný areál a za ním už Vás vítá Kapucín, první skalní útvar. Za ním už se pak ukazuje celé zkamenělé svatební procesí, v němž samozřejmě nechybí ženich s nevěstou. Od procesí nás na druhý břeh řeky přenesl vyhlášený houpací most a už jsme byli u zdejšího občerstvovacího zařízení. Bohužel atmosféru výletu trochu narušil strašák Covid a my jsme nemohli u hostince posedět. Hladoví návštěvníci mohli využít alespoň otevřeného výdejního okénka, ale my jsme byli na cestu připraveni. Posadili jsme se k řece, koukali se na nádherné skály, popíjeli kávu z termosky a pochutnali si na výborné houstičce. Cesta zpět do Lokte byla stejná, tak jsme se alespoň vyhecovali a zrychlili tempo, zkoušeli jsme, o kolik rychleji to zvládneme zpět k autu. Přestože se jednalo o listopadový výlet, nechybělo mu kouzlo. Možná to bylo magickým místem, možná tím, že jsme se pro jednou nemuseli stresovat potřebami našeho malého tvorečka.