Krakow, Osvětim a Rožnov pod Radhoštěm

22. 2. 2019
Náš únorový pobyt v Polsku by mohl nést titulek PO STOPÁCH ŽIDŮ, byl by však pravdivý jen z části. Do Krakowa jsme se nevydali pouze kvůli tomu, abychom si rozšířili povědomí o jejich hrůzném osudu za druhé světové války. Jeli jsme poznat město takové jaké je dnes, ochutnat zdejší vyhlášené pirohy, navštívit mléčný bar a cukrárny jako z pohádky. Načerpat okouzlující středověkou atmosféru a odpočinout si…
Do Krakowa jsme dorazili v pátek večer a zadarmo jsme zaparkovali nedaleko hradu Wawel (o víkendu je na většině míst ve městě parkování zdarma) a vydali jsme se hledat ubytování. Došli jsme do kanceláře P&J Apartanenty Grodzka, v níž se nás ujal velmi milý pán. Ubytování od této společnosti jsme měli dopředu zamluvené přes booking. Mohli jsme si vybrat mezi moderně vybaveným apartmánem a apartmánem středověkým. Mé srdce zaplesalo a samozřejmě jsem zvolila historickou variantu. Náš byt se nacházel kousíček od překrásného kostela sv. Petra a Pavla. Ubytovali jsme se a pak jsme vyrazili na první obhlídku města. Naše kroky samozřejmě směřovali na Rynek Glówny. V čase našeho příhodu (asi sedm hodin večer), bylo náměstí již krásně osvětleno. A přestože byl únor, v provozu bylo velké množství venkovních restaurací, v nichž udržovaly teplo plynové hořáky. Prohlédli jsme si nejznámější památky: baziliku zasvěcenou Panně Marii, kostel sv. Vojtěcha, pomník Adama Mickiewitze a hlavně překrásnou a netradiční Sukiennici. Ta je zdejším trhem. Samozřejmě jsme neodolala a pořídila jsem si zde šál s tradičními polskými motivy. V břiše nám už notně kručelo, a tak jsme usoudili, že je čas na poznávání zdejších pochoutek. Do restaurací nás lákalo nespočet „zváčů“, ale nakonec jsme zvolili Piwnici Pod Wierzynkiem. Dali jsme si žurek (tradiční polévku z žitného kvásku) a pirohy plněné různými způsoby. Plni dojmů a s plnými žaludky jsme pak vyrazili nabrat síly na další den.
Sobota začala procházkou k hradu Wawel. Na hrad jsme vystoupali v časných ranních hodinách, prohlédli si nádvoří, ale hlavně Katedrální baziliku svatého Stanislava a svatého Václava, místo, kde byli korunováni polští panovníci. Před katedrálou jsme se vyfotili u sochy Jana Pavla II. A pak už jsme zamířili na trasu po zdejších synagogách v Kaziměři. Kaziměř je název celé staré židovské čtvrti. Na naší cestě spletitými uličkami této krakovské části jsme viděli Tempelskou synagogu, synagogu Izaaka, Vysokou synagogu, navštívili jsme interiér synagogy Staré a prošli jsme kolem synagogy Poppera až na židovský hřbitov. Během cesty na nás dýchala podivná atmosféra, během níž jsme si vybavovali scény z filmu Schindlerův seznam. Naše další kroky vedly právě do fabriky Oscara Schindlera. Pokud ji chcete také navštívit, doporučuji udělat si předem online rezervaci, abyste si nemuseli vystát dlouhou frontu. Minout ji však nemůžete. Už dlouho jsem neviděla tak propracovanou výstavu. Přestože jsme celou prohlídku absolvovali pouze v anglickém jazyce, neubralo jí to na působivosti. Z fabriky jsme odcházeli plni dojmů a nových informací. A protože už bylo daleko po poledni, neodolali jsme a zašli jsme si vylepšit pochmurnou náladu do vyhlášené restaurace s názvem Gąska Polish Restaurant. Opět jsme si dali pirohy, tentokrát zase úplně jiné, ohřáli jsme se teplým čajem a načerpali inspiraci na květinovou výzdobu naší svatby. Interiér restaurace byl totiž velice půvabný. Původně jsme se chtěli z druhého konce Krakowa zpět do centra dostat tramvají, ale nakonec jsme se vrátili na Rynek po svých. Po cestě jsme si prohlíželi výlohy obchodů, zapomenutá zákoutí, ale i zdejší obyvatele. Předtím, než jsme se vrátili do apartmánu, jsme ještě navštívili mléčný bar, který mě osobně nenadchl, koupili jsme si preclík od pouliční prodavačky, která měla předky z Moravy, vychutnali jsme si dort z cukrárny Café Mini, do jejíž výlohy jsme ráno z okna našeho apartmánu mlsně koukali a záviděli jsme lidem, kteří se na koňském povozu proháněli ulicemi města. Byl to moc krásný únorový den.
V neděli jsme se přesunuli do Osvětimi. Nemám v plánu se zde rozepisovat o koncentračním táboru. Jen Vám chci předat několik poznatků, které se vztahují k jeho návštěvě bez průvodce. Určitě doporučuji dorazit na místo co nejdříve, my jsme dojeli do Osvětimi kolem deváté hodiny ráno a bylo to akorát, bez problémů jsme zaparkovali a nemuseli jsme stát velkou frontu, abychom se do objektu dostali. Vstup do koncentračního tábora bez průvodce je zdarma, musíte však předložit občanský průkaz (já tuto informaci nevěděla a musela jsem se vracet zpět do auta). Také je dobré vědět, že po prohlédnutí části Auschwitz I, Vás z parkoviště zdarma odveze autobus k části Auschwitz II – Birkenau, tedy do Březinky. I v Březince se po areálu pohybujete sami, určitě je dobré se před návštěvou Osvětimi seznámit s historií prostřednictvím odborné literatury či dokumentárních filmů, teprve pak se pro Vás návštěva tohoto děsivého místa stane přínosnou.
Nechtěli jsme se domů vracet jako opaření, návštěva Osvětimi, není jednoduchá. Proto jsme se rozhodli, že ještě zamíříme do Čech. Vybrali jsme si Rožnov pod Radhoštěm s jeho kouzelnou architekturou. Když jsme do Rožnova dorazili, bylo už pozdní odpoledne, ubytovali jsme se v hotelu Relax, který nás moc nenadchnul, ale na přespání stačil, a vydali jsme se k Jurkovičově rozhledně. Rozhledna nás rozveselila svou barevností, poseděli jsme u ní, popovídali si, a pak jsme vyrazili na večeři.
Poslední den byl zasvěcen prohlídce všech tří částí Valašského muzea v přírodě. Viděli jsme Dřevěné městečko, Valašskou dědinu i Mlýnskou dolinu. Mě osobně nejvíce zaujala Valašská dědiny, mám zkrátka slabost pro roubené chaloupky, nepravidelné záhonky a domácí zvířátka. Na roubených chalupách mě nejvíce zaujalo, že se mezery mezi prkny vyplňovaly mechem. To pak muselo být v chaloupce teplíčko! V dřevěném městečku jsme pak měli možnost vidět, jak se dělá došková střecha. Nevynechali jsme ani návštěvu zdejší hospůdky, kde vařili stylově a navíc výborně! Přítel si pochutnal na pokrmu z pohanky, já dala přednost české klasice – plněným bramborovým knedlíkům se zelím. Návštěvu Rožnova určitě doporučujeme. Pro rodiny s dětmi bude však lepší nechat ji na teplejší období.