Cesta jediného boha aneb Procházka po okolí Mariánské Týnice

7. 2. 2020
Nebyl sníh a sedět doma nás nebavilo, proto jsme jednoho únorového víkendu nasedli do auta a popojeli jsme kus za Plzeň, abychom mohli obdivovat barokní skvost Kralovicka – Mariánskou Týnici.
Zaparkovali jsme u fotbalového hřiště v Kralovicích a vydali se s kočárkem na naučnou stezku s názvem Cesta jediného boha. Vůbec jsme netušili, jaká cesta nás čeká a zda ji s kočárkem zvládneme, řekli jsme si, že se přinejhorším vrátíme.
Naučná stezka zpočátku vypadala velmi příjemně, nejprve jsme prošli zástavbou, a pak jsme pokračovali zpevněnou polní cestou do chatové oblasti. Z cesty se nám celou dobu ukazovala překrásná, červená Mariánská Týnice. Od chatek jsme pak pokračovali dále do lesa, kde nás zanedlouho čekalo nepříjemné a poměrně dlouhé stoupání k vysílači. Pokud nemáte pevnou vůli a kočárek, který nějaký ten terén vydrží, raději se na tuto trasu nevydávejte! Od vysílače jsme pokračovali k bodu záchrany PS 027, jednalo se o mírné klesání po lesní cestě, následovalo odbočení doleva směrem k Olšanskému rybníku, cesta byla zase trošku terénní, ale zase jsme celou dobu nepotkali ani živáčka a mohli jsme si v klidu užívat ticho a přírodu. Zanedlouho jsme byli u rybníka obklopeného vrbami. Chyběl tu jen vodník z Ladových pohádek. Od rybníka jsme pak byli nuceni pokračovat po silnici až k Mariánské Týnici, naštěstí provoz nebyl veliký a za chvilku jsme u ní byli. Týnice dnes slouží jako muzeum, dříve se však jednalo o probošství cisterciáckého kláštera v Plasích. Dominantou Týnice je bezesporu kostel Zvěstování Panny Marie, který se velmi často stává místem pro uzavření sňatku místních i přespolních obyvatel.
Dalším cílem našeho výletu se stala kralovická Radimova lípa. Už ze školních lavic si pomatuji její souvislost s povstáním v roce 1680. Vzpoura nevolníků byla, jak už to bývá, potlačena a účastníci povstání museli vysázet alej lip, která se táhla z Kralovic až ke kostelu Zvěstování Panny Marie. V době vlády Josefa II. byly zrušeny klášterní řády, obyvatele Kralovic nenapadlo nic lepšího, než lípy pokácet a jejich dřevo vydražit. Zkáze se vyhnula pouze Radimova lípa, protože byla opatřena obrázkem Panny Marie. Dnes u tohoto stromu najdeme cedulku s nápisem: „Zastav se, poutníče, před touto lípou, pamětníkem útisku a poroby tvých předků, poslední z těch, které sázeli za trest své vzpoury roku 1680 pod vůdcovstvím rychtáře Jiřího Radima z Dřevce vzbouření sedláci našeho kraje.“
Po zavzpomínání na sedláka Radima jsme vyšli podél Kralovického potoka ke koupališti a k autu zaparkovanému u fotbalového hřiště. Byla to moc hezká procházka, která nám zabrala něco málo přes dvě hodiny dopoledního času.
Po zavzpomínání na sedláka Radima jsme vyšli podél Kralovického potoka ke koupališti a k autu zaparkovanému u fotbalového hřiště. Byla to moc hezká procházka, která nám zabrala něco málo přes dvě hodiny dopoledního času.